K čemu je postní doba?

První věc, na kterou člověk při prožívání postní doby nesmí zapomínat je to, že postní doba je dobou přípravnou. Nesmí se nám ztratit ze zřetele, že cíl všeho postního snažení je oslava Vzkříšení Ježíše Krista o Velikonocích.

Proč tedy půst? Abychom mohli být o Velikonocích naplněni Bohem. Aby se nás veškeré to dění od Ježíšovy smrti, přes vzkříšení k seslání Ducha svatého dotklo, aby nám proniklo do srdce, roztrhlo je a Bůh nás mohl naplnil Sebou, je třeba se připravit. Pokud chce sportovec vyhrát zápas, jde o celoživotní dřinu a odříkání a před samotným zápasem intenzivní trénink.

Podívejme se na postní dobu z pohledu Matoušova vyprávění o Ježíši na Poušti.

„Tehdy byl Ježíš Duchem vyveden na poušť, aby byl pokoušen od ďábla.“

Přebývání na poušti, postní doba, která má být takovou pouští (samota, ticho, minimum jakýchkoli prostředků) je dobou požehnanou, protože je to Duch Boží, který nás vyvádí z toho běžného zabřednutí do každodenních starostí. Je to Duch, který se nás snaží pohnout k tomu, abychom se otevřeli jeho působení.

V samotě, tichu pouště se začínají objevovat různé šelmy a démoni. To nás nesmí zaskočit. Poušť je prostor, kde žijí démoni a divoká zvířata našeho života. Pokud se nenecháme Duchem vyvést na poušť, nikdy se s nimi zřejmě nesetkáme tváří v tvář v boji jako muž proti muži. Ne, že by před tím v našem životě nebyli a nepůsobili, ale my je nevnímáme a nerozkrýváme, jak na nás působí. Jedině na poušti může začít boj a překonání našich démonů a šelem.

„Postil se čtyřicet dní a čtyřicet nocí až nakonec vyhladověl.“

Nebyl hladový už po týdnu? Jistě byl, ale cokoli dělá Ježíš, dělá jako příklad pro nás. Číslo 40 je číslo, které vyjadřuje plnost určité doby, doba, která je akorát určená a potřebná pro daný úkol. Abychom „nakonec vyhladověli“ potřebujeme k tomu určitou dobu, abychom skutečně dokázali opustit, to co nás svazuje a zabraňuje se plně otevřít Bohu.

„Tu přistoupil pokušitel a řekl mu.“

Jakmile učiníme sebemenší krok na cestě ke Kristu, musíme si být jistí, že se to někomu nebude líbit. Tam, kde je naše snaha po kontaktu s Bohem, tam je i snaha pokušitele nás od tohoto „hloupého“ nápadu odvést. Pokušení jsou v podstatě stále stejná. Matouš je dělí do třech oblastí.

            „…řekni, ať z těchto kamenů jsou chleby“ – jsou to všechna pokušení naší touhy a naší žádosti. Vše co, sytí, po čem člověk touží. Ne všechny lidské touhy jsou špatné, ale ne vždy jsou všechny dobře naplňované. Pokušitel to ví, zná naše slabé stránky a zahraje vždy na správnou strunu. Síla postu nás vede k tomu, abychom dokázaly své touhy ovládat, mít je pod kontrolou a být pány situace.

            „… Jsi-li syn Boží, vrhni se dolů…“ – jsou to všechna pokušení, která se snaží udělat z Boha zázračného divotvůrce pro naléhavé potřeby. Na druhou stranu pokušení být vyvyšován stát na podstavci a oslavován, uctíván místo Boha.

            „…Toto všechno ti dám, padneš-li přede mnou a budeš se mi klanět.“ – Jsou to všechna pokušení dát na místo Boha něco nebo někoho jiného, anebo sebe na místo Boha. Písmo hovoří o královstvích a jejich moci. Struna, na kterou pokušitel hraje je struna ovládání, moci, nadřazenosti, pýchy.

Všechna pokušení Ježíš bravurně zvládá. Což nic neubírá z reálnosti a obtížnosti zkoušky, kterou prochází. Opět je tu Ježíš příkladem pro nás. Tím, že má postem pod kontrolou svoje tělo je pak schopen naplno v síle Ducha odolávat nepříteli.

Čeho si ještě můžeme všimnout, je způsob, jakým Ježíš odpovídá na všechna pokušení. Jsou to úryvky z Božího slova. Když jde do boje, nejde tam sám, ale je vybaven Duchem a slovy Písma.

„V té chvíli ho ďábel opustil, a hle, andělé přitopili a obsluhovali ho.“

Napsal: P. Jan Krbec