Myšlenky pro nadcházející týden - 5. neděle postní

Zamyšlení k páté neděli postní.

„Když byl spolu s nimi u stolu, vzal chléb, vzdal díky, lámal a rozdával jim.“

Setkání a sjednocení s Bohem ve společenství a při hostině

Jedním z nejčastějších míst Ježíšova setkávání s lidmi je společné stolování. Ježíš nepohrdne žádným pozváním ke stolu. Ke společnému jídlu usedá s chudými i bohatými, s hříšníky, celníky i s dokonalými farizeji. Rád se posílí u přátel, ale nepohrdne ani pozváním těch, kteří mu nepřejí. Společné jídlo je jeho oblíbeným způsobem společenství s lidmi. Společné jídlo není v bibli pouhým místem uspokojení hladu, ale vyjadřuje také jednotu a sdílení s druhými. Svaté přijímání je místem poznání zmrtvýchvstalého Krista. Má to být podobně jako v případě apoštolů. Při poslední večeři vzal Ježíš chléb, požehnal, lámal, dal učedníkům a řekl: „Toto je moje Tělo.“ Po zmrtvýchvstání právě tato gesta jim otevřela oči. Co tomuto poznání a otevření očí předcházelo? V případě Emauzských učedníků jen to, že po celý čas cesty z Jeruzaléma pozorně naslouchali Neznámému a měli k němu důvěru. Neznámému také dovolili, aby je vedl. Kdybychom po svatém přijímání cítili prázdnotu v srdci, může to být způsobeno tím, že jsme byli dosud velmi roztržití. Od začátku mše svaté se máme nechat Ježíšem vést až k tomuto okamžiku přijímání – poznání.

Myšlenky pro týden:
- Poslední částí mše svaté je svaté přijímání. Koho přijímáme? Přijímáme nebo obnovujeme přijetí Boha, za svého Otce. Přijímáme Ježíše, pravý živý chléb, který sestoupil z nebe. Bezvýhradně přijímáme Boží lid – Kristovo tělo.
- Při svatém přijímání jde o dvojí přijímání. Přijímáme Krista, který je hlavou a bratry a sestry tvořící jednotlivé údy Kristova těla. Toto dvojí přijímání stvrzuji jedním „amen.“ Amen znamená - kéž se tak stane. Přijmout bratry a sestry, se kterými si rozumím, není obtížné. Obtížně se přijímají ti, se kterými si nerozumím, protože jsme rozdílní
nebo mezi nás vstoupilo nějaké zlo. Důležité je, abychom k tomuto přijetí směřovali. Přijetí hostie, Ježíšova těla mě proměňuje a pomáhá přijmout i bratry a sestry.
- Ne, že by se apoštolové neuměli modlit, naopak vždyť byli Izraelité. Přesto vnímali, že Ježíšova modlitba je jiná, on je svojí modlitbou uchvátil a probudil v nich touhu zdokonalit se v modlitbě. Proto volají, „Pane, nauč nás modlit se!“ (Lk 11,1)
- Cílem našeho křesťanského snažení je společenství s Bohem. Modlitba, kterou Ježíš dává učedníkům, obsahuje řád, díky kterému společenství vzniká. Učí nás novému pohledu na Boha, jednotlivým prosbám dává důležitost, pořadí. Nejprve vede naše srdce, aby směřovalo k Bohu, oslavilo ho a pak mu přednášelo prosby o naše lidské potřeby. Modlitba nás také zve do společenství s druhými lidmi. Vždyť ji začínáme slovy „Otče náš“.
- Aby mohl vzniknout chléb je třeba zrnka obilí rozemlít nebo aspoň porušit vrchní slupku. Teprve tehdy se může zrno spojit s druhými. Každý člověk má schopnost vytvářet kolem sebe slupku. Tou slupkou může být lhostejnost, sebestřednou, neochota, pýcha, nezájem… Společenství Kristova těla vzniká láskou, která odstraňuje již vytvořené slupky a zabraňuje tvorbě dalších. Mše svatá je hostina, při které spolu navzájem komunikujeme.
- Když jdeme na hostinu, víme, že na ní budeme jíst. Kdybychom nejedli, znamenalo by to, že něco není v pořádku. Svaté přijímání je přirozeným vyvrcholením celé mše svaté. Pokud nepřistoupíme, je zde něco, co nás blokuje a co musíme odstranit.

Zdroj: Procházení postní dobou, Josef Havelka, Petrinum 2012